20/06/2026
Kostel Nanebevzetí Panny Marie (kostel se šikmou věží) patří k dominantám Ústí nad Labem. Jeho přeměnu na konci 19. století ale doprovází příběh, o kterém se moc neví. Tak si ho stručně připomeňme.
Kostel měl původně jinou podobu a během doby byl postupně upozaďován novou okolní výstavbou. Městští radní se proto rozhodli najmout známého architekta Josefa Mockera, protože to byl „dómarchitekt“ – tedy stavitel katedrály, nejlepší z nejlepších. Měl tehdy za sebou už rekonstrukci Karlštejna nebo práci na katedrále svatého Víta v Praze.
Na zakázce v Ústí pracoval známý architekt bezmála 15 let. Právě on učinil z ústeckého kostela majestátní stavbu, jak ji znají současníci. Historický chrám sjednotil v duchu gotiky, zbavil novějších přístaveb a zejména zvýšil věž o třetinu ohromující jehlancovou střechou. Památka sice něco ztratila na autentičnosti, avšak získala reprezentativní vzhled odpovídající rostoucímu významu města coby industriálního a dopravního centra severních Čech.
V roce 1898 však překvapivě dokončovací práce přebral vídeňský architekt litoměřického původu Anton Weber. Jeho dílem je zejména monumentální kamenný vstupní portál ve věži. Historici dlouho netušili, proč ke změně došlo.
Pomohl až objev drobné noticky v dobovém tisku z června 1897. Ten odhalil, co popudilo ústecké radní natolik, že slavného architekta bez pardonu vykopli.
Důvodem byl novinový článek, který Mockera vinil, že coby čelní představitel památkové ochrany v Praze nezkritizoval osekání německého nápisu z historické kašny na Betlémském náměstí. V roce 1897 se totiž vyhrotil spor mezi Čechy a Němci o tzv. Badeniho jazyková nařízení, která prohlubovala zrovnoprávnění češtiny na úřadech. Pro úředníky z řad českých Němců by znamenala rychle se naučit česky, nebo přijít o práci. V této vypjaté atmosféře německé vedení ústecké radnice označilo Mockerův postoj za nacionální, pročeský.
Příběh slouží jako ilustrace nacionalizace architektury v českých zemích. Přitom právě Josef Mocker, narozený v severočeských Cítolibech v německojazyčné rodině, byl paradoxně terčem obou stran konfliktu – jak německého, tak českého nacionalismu. Patřil totiž k architektům, kteří se nacionálně nevyhraňovali a cítili se především jako Rakušané. Zemřel dva roky po ústeckém „vyhazovu“.
Karta stavby zde: https://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/12-prestavba-kostela-nanebevzeti-panny-marie
Fotografie z časopisu Allgemeine Bauzeitung, 1906