10/05/2024
ZKUŠENOST
Vždycky mě fascinovali zkušení profíci, počínaje mým tátou. Nevím, jestli je to plán mojí duše nebo šlo o trochu oidipovského komplexu. V dětství jsem si vytvářela vrásky kolíkem na prádlo a nacvičovala řeč před zrcadlem. Jako mladá jsem na projednávání plácala různé blbiny ve snaze působit jako profík, a až z odstupu vím, že to muselo být úsměvné. Možná to bylo dost taky tím, že mě šéf a velký učitel Jura Löw pustil velmi záhy po škole na samostatné zakázky a já je prostě musela zvládnout dovést ke zdárnému konci. Skoč do vody a plav, kdybyses topila, pomůžu Ti. Bylo to fantastické období mládí v porevolučních devadesátkách, plné nejen senzační práce a supr kolegů z příbuzných oborů, ale taky volejbalu, cest po Evropě s pár pěťáky franků, šilinků, lir nebo marek v kapse, výjezdů za Kačkou a její malou Terezkou do Brodu a taky prvního vážného odpoutání se od rodičů. Když jsem chtěla nový džíny, jedla jsem večer už jen rohlíky neb plat byl pidi a nutných plateb plno, ale já byla šťastná. První moje dva územní plány vznikaly v podmínkách velikého nadšení a divočiny zároveň. Přiznejme si reálně, co asi tak umí člověk po škole. Letělo mi to hlavou, když u zubaře nasadili na prevenci pana doktora s loňským diplomem. Nebyl si jistý, zda vidí kaz nebo je na RTG stín a tak můj případ odložil ke konzultaci. Já se sice šéfa mohla taky ptát, ale nebylo mnoho času kdy, neb vlál za jinými důležitými úkoly a tak jsem tahala čáry a plány jako kočka první koťata. S nadšením, od rána do rána, i s chybama. Naštěstí jsem nikomu nevyvrtala blbě zub. V době, kdy nebyly počítače dnešní generace, natož digitalizace map. Po osmi hodinách v práci jsem pečlivě zabalila všechny fixy, pastelky a barevné tuže do tašky, papírové plány srolovala a alou pracovat domů. Párkrát mě vzal do terénu a na projednávání, jinak to bylo na mě. Stačila atmosféra firmy, možnost být tam a učit se za pochodu. Jela jsem na dvě směny sama od sebe, velice mě to bavilo a protože se učím docela rychle, tak se šéfovi nedivím, že po pěti letech tohoto činění nebyl rád mému odchodu. Ale já musela na volnou nohu, i když jsem tenkrát měla obavy, jak to půjde. Jde to dvacátý osmý rok.
Dneska se mě mladý kolega, toužící uspět, ptal po předání grálu mojí 33 leté profesní zkušenosti. Řekla jsem v tu chvíli něco ve smyslu «nedělej s idiotama», a až teď mám trefnější odpověď, protože na vyšší formu nesouladu můžeme narazit kdekoliv.
«Kubo, ZKUŠENOST JE NEPŘENOSTITELNÁ. Jednoduše nestačí naučit se ve škole nebo mimo ni všechny technikálie, poučky a parametry z tabulek, okoukat nápady v časopisech a myslet si, že jejich kombinací dobudu svět, získám něco, co stojí úsilí a přinese mi to uznání souputníků, neboť tím svět spíše dobiju, alébrž umlátím.
Moje duše prahne po něčem jiném než Tvoje a v mém světě se každá profesní zkušenost zároveň pojí se zkušeností lidskou. To množství různých šarvátek, zranění, šrámů, držkopádů a vstávání ze země k opětovnému vykročení, ale taky nadšení, smíchu, napětí nebo radosti, prostě předat nejde, to se musí odžít. Vývoj nelze uspěchat, přeskočit nebo překročit. Já se musela otřískat, někdo se bitvám vyhne a je mentálním miminem v padesáti, jiný v pětačtyřiceti 15 letým puberťákem a jiný prostě ví, jako moje ségra. Žijeme každý svůj scénář, jdeme vlastní originální cestou. Nechť jsou třecí plochy našich rozmanitých společenství takové, jaké pro koho z nás mají být. Zrajeme všichni, jenom startovní čára v reálném bytí není stejná. Soutěžit se dá ve sportu, ale i tam nakonec rozhoduje mentální nastavení, ne jen technická dřina, ta si bez mentálu ani neškrtne.»
Asi s ohledem na mojí zkušenost stala jsem se i výzkumným objektem. Poslechněte si a pobavte se jako my s magistrou Petrou Hlaváčkovou. Soupis díla není celý, jde jen o cca repre výběr, víc bude na webu, kde je zatím jenom výčet, který dejme tomu, že během léta dokončím včetně dohledání skic, plánů a fotek. Kubovi přeji na jeho cestě architekta výdrž, nadšení i štěstí!
Architektka, urbanistka a územní plánovačka Jana Kaštánková se narodila roku 1968 v Táboře. V roce 1991 dokončila studia na Fakultě architektury VUT v Brně a absolvovala praxi u architektky Michaely Dembowské ve Společnosti švýcarských architektů SIA v Lausanne. Poté nastoupila ja...
