14/10/2016
S BARVAMI OD NÁS MŮŽETE ZAŽÍT SPOUSTU NEVŠEDNÍCH ZÁŽITKŮ PODOBNĚ JAKO JÁ...
Pomocná ruka se vždy hodí. Nesmí ovšem jít o pomocnou packu, nebo rovnou o všechny čtyři p***y-nejlépe kočičí. To pak nedopadne dobře. S příchodem podzimu jsem pojal myšlenku, že je třeba obnovit výmalbu mého doupěte a tak jsem využil volného víkendu a nepěkného počasí a pustil se do díla. Vše probíhalo naprosto v pohodě, nic jsem při vyklízení nerozbil, nikde nepřetáhl, nic nerozlil a v tom byl asi problém. Mou kočku zřejmě naštvalo, že se mi nepodařilo nikde vytvořit žádné kocoury a tak opustila své místo na gauči a vydala se mi na pomoc.. Jenže v cestě jí stála vanička s krásnou olivově zelenou barvou, kterou jsem patlal na stěny. Chtěla jí zkušeně přeskočit, jenže se dopustila chyby ve výpočtu a... ..letěla jak anděl a dopadla jak kráva přímo do barvy.
V tu chvíli se šelma splašila a začala prchat před tím mokrým nadělením, co se jí usadilo na p***y. O pár desetin vteřiny později jsem se splašil i já a pokusil se šedozelenou příšeru zastavit. I toto minimální zpoždění však mělo fatální následky, šelma nabrala rychlost a vzala to napříč pokojem přes gauč (což o to, ten už zelený je) na okno, z něj přes postel, na stolek, na kuchyňskou linku a z té do koupelny. Tam se mi ji podařilo zahnat do kouta a pokoušel jsem se jí ukecat, aby zůstala na místě, že jí pouze otřu to svinstvo z pacek, ale marně, jediným výsledkem byly tři hluboké škrábance na mé pravé ruce, prokousnutý palec na ruce levé a další kolečko po příbytku. Asi nemusím zmiňovat, že všude po sobě zanechala krásné zelené otisky svých něžných tlapek. V tu chvíli jsem rezignoval a jen doufal, že se sama zastaví a pokusí se si ten sajrajt olízat. Bohužel je to sice výrobek kvalitní, leč chuti zřejmě nevalné, takže šelma zvolila variantu ošoulání si nátěru o zařízení našeho společného příbytku. V tom pokračovala ještě několik minut a pečlivě přitom vybírala místa, která v předchozím kole nenavštívila. Nikdy by mě nenapadlo, kolika možnými trasami se dá můj skromný příbytek proběhnout. Když nabyla dojmu, že je očista u konce, zalezla pod křeslo a vrhala na mě nenávistné pohledy. Jediné na co jsem se zmohl byla věta: "No hlavně, že jsem si nikde nenacákal.."
Pokusil jsem se to nadělení uklidit, ale obávám se, že malé zelené otisky kočičích tlapek budu na všem možném nacházet po několik příštích let. Bojím se podívat i do lednice..
Takže.. Až to budu natírat příště... Nechystáte se někdo malovat?
BARVU DLE VAŠEHO VÝBĚRU VÝHODNĚ NAKOUPÍTE V NAŠÍ PRODEJNĚ V DLOUHÉ ULICI A POKUD BUDETE MÍT ZÁJEM O ZAPŮJČENÍ KOČKY STAČÍ HESLO: RŮŽENA